Florencie

Za korony jsme si na jednu zásadní věc odvykli. Přestali jsme cestovat a vyhledávat důležité inspirační zdroje. To jsme se rozhodli změnit. Cestování vždy patřilo k našemu ateliéru a inspiraci a počení hledáme neustále. Proto náš směr byl jasný, a to přímo do srdce výstavrného umění Florencie. 

Celá tato expedice obsahovala velice složité logistické přípravy. Cestovali jsme v počtu dvaceti šesti lidí na celých šest dnů. 

1. Den

Zřejmě nelze říci první den, jelikož naše cesta započala na Florenci ve večerních hodinách. Kufry do autobusu a plní očekávání jsme se vydali na cestu. Sice autobus působil stísněným dojmem, ale nám to nevadilo. v počátku. Po prvních pěti hodinách jsme hledali jakýkoli čtvereční centimetr místa a volili jsme pro cestu krkolomné pozice. Náleda však zůstala pozitivní a ani stísněné prostory nás neodradili. Autobus nás povozil po krajině Itálie přes zastávky Trento, Verona, Modena, Bologna a nakonec Florencie.

Po příjezdu do Florencie nás čekala cesta tramvají do centra. První kroky nás vedly k ubytování, ovšem cestou se nám odkrývala neskýtaná podívaná. Světlo, atmosféra a renesance nás oblopily. Po ubytování jsme se ihned vypravili do centra dění. Neskutečným přínosem pro nás byla možnost si poslechnout odborný komentář Martina Hořáka, který se statečně chopil výkladu a vtáhl nás do historie renesance. Prvním naším pozastavením byl samozřemě Florenský dóm, tedy Santa Maria del Fiore s Babtisteriem. Postupným putováním jsme poznali Kostel Orsanmichele s neuvěřitelnou sochařskou výzdobou Donatella. Nemohli jsme minout Bargello nebo Franco Zeffirelli Foundation. Naši první procházku jsme zakončili na Piazza della Signoria před Palazzo Verochio. Večer byl byl u konce a nám nezbývalo, než ukončit náročný den ochutnávkou Italských vín.

2. Den

Hned z rána nás čekalo setkání před Musei di Nazionalle Bargello. Ovšev v tento den je museum zavřené a my jsme museli ihned vymyslet nový plán. Výhodou Florencie je, že můžete zajít kamkoli a zážitek je na místě. Proto jsme se rozhodli pro Galleria Uffici. Zde se nám otevřel pohled do sbírky umění, která nás ihned pohltila. Obklopila nás krása, kompozice a velké poučení. v Uffici jsme strávili celé čtyři hodiny a poté nás čekal přesun do Basilica di Santa Croce. Basilica je úžasná saba o sobě, ovšem uvnitř najdeme pomníky slavných sochařů a básníků. Ve venkovních prostorách najsme našli kouzelné zahrady.

Jelikož nám počasí přálo, rozhodli jsme se pro výstup na vrchol Florencie. Na vrcholu se nachází Abazia di San Miniato al Monte. San Miniato je velice intimní kostel, který velice připomíná San Zero. Je také rozdělen do dvou úrovní. Komorní osvětlení a imtimní prostor nás vtahuje do nebeského světa. 

Náš den jsme zakončili na vyhlídce Piazzale Michelangelo. Zde se nám naskytl pohled na noční Florencii. Poté už nezbývalo nic jiného než se vrátit. Zvolili jsme trasu přes most Ponte Vecchio s atmostferou plnou zlata a stříbra.

3. Den

Třetí den jsme se konečně dočkali našeho vysněného Museo Nazionale del Bargello. Otevírací dobu jsme měli již ověřenou a hned ráno jsme prošli již tradičně přes rentgeny a detektory kovů. Naskytla se nám neskutečná možnost být v Bargellu o samotě. Výklad Martina Hořáka nás uvedl do sochařského prostředí renesance. Neskutečná podívaná nejen na Bakchuse od Michelangela, ale i modeleta florentských mistrů, byla nachystaná jen pro nás. Procházeli jsme tři patra sochařských děl a dopoledne bylo příliš krátké pro střebání všech dojmů. Ovšem čas je neúprosný a program naprosto plný. 

V poledne jsme měli přichystanou další podívanou. A to přímo na vrcholu kopule Florentského Dómu. Myslím, že nikdo z nás schody nepočítal, rozhodně ne po těch prvních dvou stovkách. Přesný počet je ovšem 463 schodů, které jsme zdolali a naskytl se nám pohled na střed města z vrcholu města. Vše jak na dlani. Za výstup to tedy rozhodně stálo, a to i pohled na fresky v kopuli, které jsme mohli pozorovat z bezprostřední blízkosti. 

Nakonec jsme zakončili naše poznání v Museo del'Opera del Duomo di Firenze. Zde jsme mohli vidět jak lze vytvořit moderní lapidárium, které je neskutečně nosné. Spatřit originální sochy z výzdoby architektury, či troje dveře Babtisteria, to můžete jen zde. 

4. Den

Co by to bylo za výlet do Florencie, kdybychom neviděli sochu Davida? Nám tedy hlavně šlo o všechny sochy. Pro sochaře se zde choulí několik sochařských počinů od mistra, které údajně nejsou dodělány. Jsou myšleny sochy otroků. Pro nás je tato fáze rozpracovanosti finálním stadiem. Ani o zásek navíc. Je to dokonalá encyklopedie sochařské práce, která nabízí každému něco, něco nosného. Tyto sochy můžete vidět poněkolikáté a stále nacházíte nové a nové informace a poučení. V mých očích se stále proměňují. 

Kolem druhé hodiny jsme se všichni sešli před katedrálou Santa Maria del Fiore. Vstup do katedrály jsme si vystáli asi v historicky nejkratší době. Vnitřní prostor ohromuje velikostí a prostorem. Kopule vás ihned pohltí a obklopí vás tématem nebe a pekla. Naší další cestou byla Cripta Santa Reparata. Procházíte základy starého kostela a přímo před vašim zrakem sledujete vývoj katedrály Santa Maria del Fiore. 

Abychom své uspokojení tento den zakončily, rozhodli jsme se pro poslední zastávku a to v Casa Buonarroti. Zde jsou hlavním cílem reliéfy a bozeta od Michelangela. Sledovat práci rodícího se sochaře v patnácti letech je dech beroucí. To vás vás okamžitě vede k zamyšlení. 

5. Den

Myslím si, že pět dnů ve Florencii zmůže každého. Pro svůj takový oddech jsme navštívili Palazzo Pitti. Jako oddech byla spíše druhá část a to zahrady Giardino di Boboli. Samotný Palazzo Pitti vás uvede do reprezentativních prostor, které obývali přední rodiny a to i rod Medici. Jednou z technik, které jsme zde mohli vidět zblízka je technika Pietra dura. Mozaiky, které jsou složena tak, že skoro nenajdete dělicí předěl mezi jednotlivými částmi, jsou ohromující. Pokud k této informaci také zmíníte, že se jedná opravdu o mozaiku, nikoli o obraz a že jednotlivé části mozaiky jsou vyhotoveny z kamene, který využívají přírodní dle jeho vlastní kresby. 

Jelikož jsme se navštívením Palazzo Piti octli na druhém břehu, většina se rozhodla individuálně prozkoumat Florencii za řekou. A opravdu má stále co nabízet, pro příklad Balilica di Santo Spirito, kde se nachází dřevěný krucifix od Michelangela. 

Posledním velkým činem dne byl náš výstup na Campanile di Giotto. Schody jsme tentokrát opravdu nepočítali, jelikož jsme měli naspěch. Na zvonici jsme se totiž vydali v pozdnější hodině před šestou. Za jediným účelem, a to být na vrcholu zvonice při zvonění zvonů. Museli jsme si nakonec počkat na jinou hodinu, ale i tak to byl nezapomenutelný zážitek. 

6. Den

Výlet jsme měli u konce. Zbýval nám poslední den. A také jsme řešili velké dilema, pro jakou poslední návštěvu se rozhodnout. Nebylo jednoduché, neboť možností jsme měli stále mnoho. Naše cesta tedy vedla do sídla nejslavnější rodiny města a to do Palazzo Medici Ricardi. Nejen bohaté výzdoby paláce, ale i sochařská výzdoba byla všudypřítomná. Zajímavou proměnou byla výstava moderního umění, kde jsme mohli vidět obrazy například Gerhardta Richtera a Roye Lichtensteina. 

Posledním pohledem, který se nám naskytl, byla Basilica di San Lorenzo. Nejen kaple, ale i sakristie Capelle Medicee. Zde jsou sochy od našeho oblíbence Michelangela Buonarrotiho. Bylo to takové naše rozloučení s Florencií a sochařským poznáním, které jsme zde nabyli. Mě osobně nezbývá než poděkovat všem zúčastněným za nádherný zážitek. 

Doufám, že se do Florencie podíváme zase a že to bude brzy.